Nostalgie
Posledních pár večerů se prohrabuji fotkami a je to šílená nostalgie. A taky velká lekce.
pokračovatPosledních pár večerů se prohrabuji fotkami a je to šílená nostalgie. A taky velká lekce.
pokračovatBěhem prvních dní tohoto roku mi v hlavě vykrystalizovaly tyhle body jako předsevzetí, kterými bych se ráda řídila. Nejen letos, ale zkrátka už vždy. Zároveň by se toho dalo napsat daleko víc, ale zase nechci přepálit start. A už jsem dost zkušená, abych věděla, že čím víc a konkrétnějšího toho napíšu, tím spíš to nedodržím. I tak to bude náročné - zejména to tvoření, psaní a méně scrollování. Protože scrollování je absolutní mor a černá díra a nejjednodušší řešení, když mám pocit, že nemám čas a prostor soustředit se na něco sofistikovanějšího.
Každopádně cílem je hlavně tvořit a sdílet a být. To jsou dobré cíle, ne?
Respektive necelých 100 věcí, které mi udělaly radost v roce 2025.
pokračovatKopla jsem do strojů a pustila se do výstavby svého vlastního kousku internetu. Taková maličká pevnost, věž, v níž budu syslit všechny své poklady, o které se ale chci podělit, protože bez sdílení je poloviční radost.
Měla jsem velkolepé plány, jak si koupím lístek na celý festival a budu tam de facto i spát.
pokračovatMěním některé životní postoje a přístupy. A přináší mi to pozitivní výsledky.
pokračovatCovidová doba přináší nejrůznější dobrodružství. I když asi největším je vzájemně se nezabít při všech těch karanténách.
pokračovatChtěla jsem uklízet, místo toho jsem se stala lovcem divoké zvěře
pokračovat