Odskočím si jen na další akce, které se jak na potvoru musely sejít zrovna na ten samý víkend, ale naštěstí až večer, takže o nic nepřijdu. Jen budu asi fakt utahaná.
Jo, plán to byl hezký, pak někdo přišel, strčil do domečku karet prstem a všechno se rozletělo. Totální vyčerpání z práce, další akce a ne-docela-plánovaná návštěva přátel a moje účast na Světě knihy se smrskla na jeden den. Kdybych si bývala nedomluvila, že se mnou ten jeden den absolvuje kamarádka, dost možná bych se ani na to nezmohla. Ale naštěstí jsem si na sebe tenhle bič ušila a tak jsem v sobotu hned při otvíračce vstupovala do areálu.
Nejsem žádným super pravidelným návštěvníkem tohoto festivalu, většinou to bylo spojeno s účastí někoho pro mě fakt zajímavého. Myslím, že úplně na první Svět knihy jsem šla někdy kolem roku 2012, když ho navštívila Patricie Briggs, kterou jsem nemohla minout. O pár let později jsem si stihla nechat podepsat knihu o Pétera Esterházyho, který krátce na to zemřel. Pak jsem tam jednou byla pracovně, a pak byl covid…
Prostě byl čas na velkolepý, alespoň jednodenní návrat. Protože podzimní Humbook festival byl super, proč nejít na další podobnou akci, nota bene, když je tam humbookstage - už plnohodnotně začleněná, nikoliv pokradmu přilepená před hlavní areál (jojo, tehdy to působilo jako podivná rebelie a co-to-sakra-je?!).
Rozhodně nám do karet hrálo skvělé sobotní počasí (pokud se zkazilo, nastalo to až po mém odchodu). Přesun z paláce do venkovních prostor mě nadchl. Jednotlivé sály pořešené jako stany byly skvělé, ačkoliv na tom sluníčku v nich občas bylo nedýchatelně, ale při strategicky zvoleném místě se člověk mohl usadit i v průvanu. Z plánovaného dne přednášek jsme nakonec zvládly jednu, hned tu první na téma Můj svět, moje pravidla. Pak jsme neplánovaně zapluly na semi-historickou přednášku o Skotsku a Bohémanech, načež zvítězil hlad a žízeň a jahody s čokoládou. Další přednášku bohužel zrušili (a že mě stand-up na téma knižní kánon fakt hodně zajímal, kruci). A na upíry už jsme se nedohrabaly, protože jsme začaly procházet výstavní sály a absolutně se zasekly u překrásných knižních ořízek a vydáních.
Knihy jsem si nakonec neodnesla žádné, čistě prakticky proto, že jsem pak celý zbytek dne musela ještě chodit po městě. Vzhledem k tomu, že jsem domu dorazila po půlnoci, jsem za toto pragmatické rozhodnutí zpětně fakt ráda. Udělala jsem si radost jen pár drobnostmi (krásnými pohlednicemi a samolepkami a plátěnkou od YA čtu). Celkově mi ale chyběl více nějaký knižní merch. Blbůstky, nesmysly, nutnosti každého knihomola - záložky, obaly na knížky, samolepky do knižních deníků a diářů, piny pro vášnivé čtenáře… Dalo by se toho vymyslet fakt hodně. Chápu, že Svět knihy je asi serióznější akce než Humbook, ale stejně mé geekovské já nebylo úplně uspokojeno. Ještě že jsme v úplném závěru našeho bloumání neopomenuly vlézt do úplně prvního stanu, kde pár těhle radostí bylo.
Byla to milá sobota. Přesun do vnějších prostor fungoval skvěle a člověk se pokochal spoustou knih, které si mohl přidat do svého neveřejného TBR listu. I když spousta z nich nakonec nebude zdobit mou knihovnu a ocitnou se jen ve virtuálních poličkách mého tabletu. Ale nejdůležitější není forma, ale obsah!
A teď jdu dumat, co si počnu s vyhlášeným tématem Hvězdy inkoustu.