2013

Co všechno mě při psaní inspiruje? Všechno.

Tenhle odjezd bude hodně bolestivý. Už se nezadržitelně blíží a já bych ho tak moc chtěla odsunout.

Objevila jsem novou slabost - ruská kola. Krásná, velká, impozantní a něčím jedinečná. Jedno nám teď postavili na Erzsébet tér.

Můžu s klidem říct, že jsem si oblíbila levanduli. A vina je Budapešť.

Posledních pár dní jsem si zcela nezřízeně užívala a nechala se rozmazlovat příjemnými maličkostmi.

Některé dny jsou prostě stvořené k tomu, aby si je člověk užíval a vychutnával. Červnové dny v Budapešti takové rozhodně jsou.

Budapešť a její úchvatné vnitrobloky, jejichž objevováním by se dalo strávit pár let života a v nichž se schováva uzavřený malý svět.

Každé místo voní v noci jinak a v té vůni se schovávají vzpomínky

Měla jsem dávno rozhodnuto, jak a kdy se mi Budapešť líbí nejvíc. Dokud jsem ji neviděla dnes v úplně novém světle. Doslova.

Vekolepé přípravy na oslavy 15. března se úplně nevyplatily. Využila jsem den jinak, ale stejně mě to trochu mrzí.

Svátek, který jsem do teď nikdy neslavila. Ale možná bych měla začít.

Toulali jsme se nočním městem a užívali si studentského života.

Asi by se to dalo říct o učení každého jazyka, ale maďarština má přeci jen trochu náskok.

Když už jsem si před Vánoci tak pracně vyřídila kartičku do CEU knihovny, možná by bylo na čase se tam jít konečně taky podívat.

Budapešť je velká, větší než Praha, jasně. Ale není zas tak velká, jak by se mohla na první pohled zdát.

Vrátila jsem se zpátky do Budapešti na druhý semestr a i když je počasí zimě nejisté, občas vykoukne slunce.