Obsah
Table of Contents
Miluju odborné knihy o historii, které mi rozšíří obzory a ideálně se z nich prostě dozvím něco nového. Snažím se vybírat si, protože vychází i spousta nesmyslných balastů a u některých autorů jsem musela poněkud přehodnotit, zda o jejich názory vůbec stojím. Ale zároveň jsem objevila i pár super knížek, z nichž jsem si fakt vzala hodně a některé dokonce dost významně rozšířily můj zájem třeba o prehistorii. Původně jsem myslela, že tu teď nechám recenzi na jednu z těch knih, ale jelikož trpím neodbytým pocitem, že post musí obsahovat hodně informací, nakonec jsem se rozhodla to trochu namixovat a podělit se rovnou o tři odborné knihy, které jsem v poslední (ale i vzdálenější) době přečetla.
Sapiens: Stručné dějiny lidstva; Harahi, Yuval Noah
Ať dělám, co dělám, jméno autora si nejsem schopná zapamatovat, ale tahle kniha mě hodně posunula. Vrhla jsem se teď na Úsvit dějin, kde některé názory Harahiho (?) trochu zpochybňují, uvidím, jak a kam mě tohle posune, ale určitě mi Sapiens dalo spoustu podnětů k přemýšlení.
Zejména první kapitoly, kde se autor zabývá hodně počátkem člověka, jsem hltala. celé to zamyšlení nad tím, jak moc nám život podělalo zemědělství, že vlastně žijeme jak křečci v kolečku, které se musí točit, zatímco naši předci si poklidně sbírali, co našli a klábosili u ohně - to je docela drsná konfrontace našeho pocitu “žijeme si báječně, nikdy v historii nebylo líp”. No, možná bylo, i když bez internetu a google map. Jasně že to není černobílé, ale je to docela zajímavý pohled a zejména podnět k zamyšlení.
Pro zájemce o historii je tohle určitě jedna z nejzajímavějších knih, které si lze v současné době přečíst. Nebrala bych ji dogmaticky, ale je napsaná velmi příjemným jazykem (a dobře přeložená) a minimálně podnítí k většímu zájmu o dobu, o které toho vlastně moc nevíme a tím spíš máme tendenci ji přehlížet.
Dějiny lidských průserů; Phillips, Tom
Deset kapitol o tom, jak jsme jako lidstvo selhali, selhávali, selháváme a bohužel nejspíše selhávat budeme (fotografie Trumpa za poslední větou je skvělá facka :D ).
V každé kapitole bylo něco zajímavého a spousta děsivého. O některých tématech jsem věděla, o jiných ne (vybíjení vrabčáků v ČÍně), o některých civilizacích jsem nikdy, fakt nikdy neslyšela a přitom mají docela fascinující historii. A o jiných jsem slyšela, ale v úplně jiných souvislostech a v úplně jiném podání (Mongolové). Některá přiblížení osobností byla docela drsná (Hitler byl vlastně neschopný idiot, kterého všichni kolem brutálně podcenili?).
Autor pokrývá dějiny od počátku člověka do současnosti, trocha chronologie je vidět, ale jde spíš po tematických okruzích, v čase se tedy skáče. Což vůbec nevadí.
Kdyby nic jiného, kvůli kapitole o Thomasi Midgleyim, nejtragičtějším shluku buněk, který kdy planetu Zemi obýval, stojí za to si tuhle knihu přečíst.
Falešné dějiny: 101 věcí, které se nikdy nestaly; Teeuwisseová, Jo Hedwig
Abych to trochu vyvážila, do třetice spíš drobné nedoporučení. Na tuhle knihu jsem narazila při svém bloumání po Luxoru (to dělám moc ráda) a trochu bez rozmyslu ji v nějaké nabídce koupila online - což je fajn, protože mi nebude zabírat místo (to ani ty předchozí, ale tady jsem fakt ráda, že nemám fyzickou verzi). Předem se vlastně nedalo moc zjistit, jakých událostí se bude kniha týkat a v jistý moment jsem začala doufat, že lákali na dobré a zajímavé věci, ale to nejlepší si schovali jako překvapení. No, bohužel. Některá témata byla zajímavá, to rozhodně (Napoleon neustřelil nos sfinze; Santa nenosí červenou kvůli Coca-Cole, Nero nehrál při požáru Říma na housle a pyramidy nestavěli otroci). U některých témat jsem věděla, že to není tak, jak se tvrdí (ať jedí koláče!). Některé témata pro mě byla skutečně zajímavá a nová (čtenářská gramotnost ve středověku byla zjevně výrazně vyšší, než si běžně myslíme).
Ale u mnohých témat mi autorka přišla repetetivní (zkoumání, kdy vznikla nejstarší fotografie psa/kočky). A hlavně mi teda zoufale nesedl její styl psaní. Asi to mělo působit žoviálně, odlehčeně, cool. Ale po třetí kapitole už to zůstávalo jen trapné, ohrané a „panebože přestaň vtipkovat a sdílet stále dokola ta samá pohoršení a přejdi k věci!” Někde taky šlo o slovíčkaření. Ano, slova hrají roly, slova mají své významy, neměli bychom jimi házet bez rozmyslu, ale někde to fakt působilo jako mlácení prázdné slámy ve stylu „nemůžou tvrdit, že se to nosilo ve středověku, protože v roce 1450 už v Itálii máme renesanci!” Jo, v něčem má pravdu, ale někde to prostě bylo spíše otravné, než zábavné a zajímavé.
Něco jsem si z knihy odnesla, ale znovu už bych si ji nekoupila.
P. S. Sorry za tu maďarskou titulku, ale byla to jediná rozumně velká verze titulky, kterou jsem našla. A tak mně to nevadí, že jo… :D