Už je to neskutečných 10 (11?) let, co jsem objevila svět lovců stínů a slušně mu podlehla. Ačkoliv když jsem viděla první filmové plakáty, čmuchala jsem další Twilight a koulela jsem očima. No, young adult fantasy to je, ale co si budeme povídat, worldbuilding je nakonec výrazně promakanější, ačkoliv technika psaní je hlavně v prvních dílech podobně zoufalá. Ale knihy stranou, teď jde o čumendu.
Film byl skvělý. Jasně, nějaké trochu trapné momenty, ale prostě… OMG, Jamie Campbell Bower?! Už dřív jsem ho zaregistrovala, ale tady definitivně začíná mé fanouškovské období. Jako Jace byl skvělý. Výborná byla i Lily Collins, kterou jsem v té době už milovala. A co víc - hrozně jim to spolu slušelo a chemie byla fakt skvělá. I další postavy se mi líbily, Magnus byl pro mě absolutně nepřekonatelný (a když jsem se doslechla, že Godfrey Gao zemřel při nějaké debilní asijské reality show, fakt mě to docela vzalo). Ten film není vrcholem kinematografie, ale prostě není vůbec špatný v rámci svého žánru. Docela mě mrzelo, že s pokračováním sekli.
Když později přišla informace, že bude seriál, nevěděla jsem úplně, jak to vzít. Clary asi ušla, Jace mi přišel fakt mimo a Magnuse prostě nikdo nemohl trumfnout. To prostě fyzicky nešlo.
Trvalo mi tedy ještě pět let od ukončení seriálu, než jsem si ho konečně pustila. Trochu z nouze, trochu ze zvědavosti, trochu z nostalgie.
Jestli se filmu dalo něco vyčíst, tak určitě věk herců - náctileté postavy hráli výrazně dospělí lidé. V seriálu je to o chloupek lepší, ale prostě puberťáci to taky nejsou. Ale zase je v celém příběhu posunutý věk postav, takže ok, zkousnu to. První díl mi nicméně přišel křečovitý. Clary je krásná, ale hrát neumí, Izzy se chová ale strašně vyzývavě, Jace… prostě ne. Reálně to do sebe všechno začalo zapadat až od druhé řady. Hlavní hrdince trochu stáhli tu nesnesitelně oranžovou barvu do více přirozené zrzavé, všichni se trochu otrkali, zapadli do vytvořeného světa a já začala naplno vnímat příběh a přestala přemýšlet nad tím, jak moc prožívám second-hand embarrassment při slovech jako „jsi můj parabatai!”
Seriál je jednoznačně inspirovaný světem lovců stínů. Není to převedení knižní předlohy 1:1. Což ani nejde a nepodporuji to. Knihy jsem naštěstí četla už dávno tomu, takže ani neřeším konkrétní drobné změny, jen některé fakt velké (např. smrt některých výrazných postav). Celkově mi výstavba příběhu přišla s ohledem na výchozí materiál docela slušná. I když některým zápletkám se prostě mohli z principu vyhnout („jsi můj bratr! ne, nejsi můj bratr, on je můj bratr! Ty jsi můj bratr?”) - což asi nešlo, protože velká část zápletky na tom stojí, já vím. Zároveň se tam trochu přehazovaly horké brambory a jen se vyřešilo posednutí jednoho z osudového páru, byl posednut druhý a jelo se druhé kolo (booooring).
Některé změny se mi líbily. Například postava Maryse Lightwood mi přišla ze seriálu ve finále daleko sympatičtější, než jsem si ji pamatovala z knih. Byla lidštější, hodnější, sympatičtější. Alec byl na Clary správně protivný a hnusný a nakonec si k ní docela přirozeně našel cestu a fungovalo to. Vztah Izzy k hlavní hrdince byl od začátku vřelejší, než si vybavuji z předlohy, ale proč ne.
Kdo na sebe strhával hodně pozornosti, byl Simon. Jestli někdo z nich fakt umí hrát, je to tenhle kluk. Oproti falešně vyhroceným emocím Kathrine McNamary jsem Albertu Rosendeovi prožitky absolutně věřila. A to hrál upíra, panebože! Nejhorší na tom ovšem je, že i druhý nejvýraznější upír, Rafael, byl prostě dobrej (Upíři. Asi jsem se zbláznila).
Když se ale vrátím k ústřední dvojici, postupně jsem si na oba herce zvykla. I na Dominika Sherwooda coby Jace, ačkoliv mu chybělo něco z charismatu Jamieho (sakra, chyběl mu celý kýbl charismatu oproti Jamiemu). Na oba se dobře koukalo (teď myslím na Katherine a na Dominka; na Jamieho se vždycky dobře kouká), ale jakmile byli pohromadě, nefungovalo to. Jak v původním filmu chemie jiskřila, tady to bylo křečovité, hrané, nějak jsem jim tu osudovou lásku prostě nežrala.
Na rozdíl od nich ale mohli Alec s Magnusem chemii rozdávat po litrech. Aleca hrál fakt fešák (upřímně, všichni herci byli až nepřirozeně pohlední). Ale Magnus? Magnus?! Fakt jsem myslela, že Godfreye nemá nikdo šanci trumfnout. Prostě ani po kotníky mu nikdo nebude sahat. Hluboce se omlouvám a kaju. Harry Shum naskočil do prošlápnutých bot jako do vlastních a Magnuse ztvárnil absolutně fenomenálně, teatrálně, dramaticky, fantasticky. Všechny ostatní si natřel na chleba a každou scénu si ukradl pro sebe. Žrala jsem ho se všemi extravagantními obleky a fenomenálními linkami do poslední třpytky. A ačkoliv některé dějové linky s Alecem mi přišly křečovité (Alecův melodramatický coming-out, snaha žít v Institutu…), spolu byli fakt skvělí. (Jen nechápu, proč můj muž vstoupil do místnosti zásadně vždy pouze, když se tihle dva minimálně muchlovali :D )
Seriál, stejně jako film, není aspirantem na Oscara. Seriál ani ve svém žánru asi nebude patřit k nejlepším dílům, ale mě trochu vrátil zpět o deset let, do velkolepých příběhů lovců stínů, které jsem milovala. (Ačkoliv jsem všechny knihy z tohoto světa zdaleka nedočetla). Jako oddechovka, když po večerech ležíte a snažíte se přežít nevolnosti, to bylo fakt super odvedení pozornosti. Čtyři díly v řadě, žádný problém. Teď si to samozřejmě vyčítám, protože nemám na co koukat. Na druhou stranu je skvělé, že je seriál ukončený. Celý příběh je odvyprávěn, ukončen, uzavřen. Film takové štěstí neměl. Zároveň seriálový formát takhle rozsáhlému materiálu sedl výrazně lépe, než dvouhodinový film. Autoři se mohli daleko víc zaměřit na původně vedlejší postavy a rozvést jejich příběhy. Zároveň se daleko víc mohl rozvinout příběh i Clary a Jace.
A ten konec? Ten mě totálně rozbil. Jednoznačně invence scénáristů, ale za mě fenomenální. Clařino potrestání za zneužívání její moci působilo velmi uvěřitelně. A jeho provedení rozhodně zahrálo na správnou strunu mé fantasie. Pecka.
Jo, co ještě musím seriálu pochválit - zbavili se toho otravného amerického YA modelu „hlavní hrdinka přijde o panenství se svým osudovým partnerem za velmi dramatickým a procítěných okolností”. Ne, Clary se tam spokojeně muchlovala i s jinými (nechci spoilerovat) a co víc, když to konečně dali s Jacem dohromady, nekonalo se žádné velkolepé natáčení jejich poprvé. Prostě scéna, jak spolu ráno leží v posteli. Za mě super posun. (A hlavně se to obešlo bez edukativních dotazů „máš ochranu?”)
Za mě zkrátka seriál splnil očekávání, v některých rovinách ho i předčil. Energii filmu to nemělo (někde ani tu chemii), ale zase to nabídlo daleko širší záběr a větší příběh.
A vlastně mě trošku, trošičku mrzí, že jsem nepodlehla dřív a neužila si trochu toho fangirlingu v době, kdy seriál vznikal.