Blog.cz končí. Jakože úplně končí. Definitivně. Bez náhrady. Dneska jsem si četla detaily v mekáči. Fakt bez jakékoliv alternativy. Táhněte si na konkurenční platformy, my zavíráme krám.
O tom konci vím už asi dva týdny, kdy mi to relativně meziřečí prozradila Haily. Vyrazilo mi to v tu chvíli dech. Prostě… CO?! Jak může něco takového končit? Ne že bych tam teď posledních pár let aktivně chodila, ale dva moje relikty… vlastně tři možná, vlastně už čtyři, tam jsou a bydlí a ten jeden obsahuje docela zásadní zlomy mého života.
K těm reliktům… Koncem června jsem se odhodlala a založila si takový supertajný blog. Prostě nějak dotekly nervy a řekla jsem si, že konečně zrealizuji tu svojí utajenou zpovědnici. Protože psaní je druh terapie, ale psaní jen tak do šuplíku není ono. Je to nápad cca 9 let starý, ale nikdy na to nedošlo. Teď jsem si řekla, že proč ne. To bylo před měsícem. Dva týdny na to tahle pecka. Dobře, takže tenhle projekt se nikdy nerozjede. Co se dá dělat, zpátky do šuplíku.
Hlavně je tam ale moje vlajková loď. Dávno schovaná v bermudském trojúhelníku internetu, i když spousta věcí z ní je už přesunuta jinam, ale bydlí tam už od roku 2007. To je bratru 13 let (počkat, to je blbost… musí to tam být delší dobu… 2004? Ne, 2006, dohledala jsem výroční článek a nechce se mi věřit, že jsem tam nezačala dřív, ale dobře). Už někdy v roce 2014 jsem si (snad) všechny články zálohovala do jednoho souboru – aspoň jsem poznámky o tom našla v novějších článcích. K mému překvapení tam ale za těch posledních 6 let přibylo docela dost textů, které jsem teď pokorně překopírovala také. A doufám, že vše je zachráněno. Protože jsem nostalgik, který se rád chroupe svými starými texty. Které mimochodem nejsou vůbec zlé.
Vlastně je to docela zajímavé si to zpětně pročítat. Kromě mnoha pocitů a prožitků, které jsem tam zaznamenala, jsou tam i mnohé komentáře, které teď zpětně nabývají nových rozměrů – třeba komentáře pod článkem, kde řeším, jestli se přesunout do Španělska nebo ne, jestli ten vztah má budoucnost a bla bla bla… No, ten velký otazník tu teď vedle mě paří prehistorické Heroes a včera jsme rozeběhli proces k trvalému pobytu, když už tedy po roce manželství a několika letech nepřerušeného pobytu je to možné (následně očekávám, že se se mnou rozvede, protože si mě určitě vzal jen kvůli papírům, vyžírka jeden 😀 ). Také je fajn vidět ty své staré texty a trochu se z nich snažit nasát atmosféru lehkosti, s jakou jsem je psala. Upřímnosti, otevřenosti. Fakt se posledních pár let peru s nějakou autocenzurní srágorou, která mi brání se veřejně vyjadřovat. Ten starý blog měl kouzlo polotajnosti. Jasně, že jsem se mnohými svými čtenáři znala osobně, ale pořád tam byl nějaký punc anonymity.
Hlavně ale pořád nemůžu uvěřit, že taková platforma jako je blog.cz může z ničeho nic skončit. Zničeho nic proto, že na konci červa o tom prostě nikde nebylo zdání, dal se normálně založit blog, všechno vypadalo normálně. A najednou bum prásk, 16. srpna končíme, sbohem a šáteček, adios amigos, zavíráme krám. Jo a zazálohujte si věci, protože po šestnáctym to všechno vyhodíme do luftu.
Pamatuju si ty začátky, pamatuju si ty šílené designy, které tam tak letěly, pamatuju si svoje designerské hříčky, některé z nich fakt vytuněné. Pamatuju si ten podivný, snad předvánoční meeting/ples v KC Novodvorská, kam jsem se dostala už ani nevím jak (snad tehdy stačilo okomentovat nějaký jejich článek?) a jak jsem tam seděla jak trubka, sama, nikoho jsem neznala a pak jsem se radši sebrala a odešla. Moje tehdejší težce asociální já nemělo šanci se chytit. Natož mezi bandou dalších asociálních střev, která vylezla ze svých internetových kukaní.
Možná ten konec nakonec bude k dobru věci – silná blogovací komunita, která hnípala v bahnitých vodách blogu, se rozprskne a bude hledat čtení jinde a jinak. Třeba se teď karty trochu zamíchají a nějaká moje aktivita bude oceněna ziskem nových lidí. Protože psát na blog, který nikdo nečte, je podobné jako psát do šuplíku. Na druhou stranu radši psát do šuplíku než vůbec, k čemuž jsem to za poslední dobu úspěšně dopracovala. Jupí.
Bude to zvláštní svět, v němž bude chybět blog.cz. Stálice mezi blogovacími platformami.
Tak tedy sbohem…