Jakkoliv je to nádherný měsíc, jakkoliv jsme ráda, že už se dá trávit čas venku, letos mě květen semlel. Nemoci, zero me-time, velký psychický zápřah. Úplně se nezlobím, že už skončil a upřímně doufám, že červen bude milosrdnější a produktivnější. I tak jsem ale zvládla najít trochu času sama pro sebe. V rámci nějaké slevové akce jsem mimo dětskou literaturu koupila i Danubii. Sice už ji v knihovně mám, ale v ošklivém starém vydání, které se nota bene vůbec nehodí ke Germanii. Jsem ráda, že nakladatelství vydala i další autorova díla tohoto typu, ale narušilo mi to vizuál. Teď jsem to konečně napravila.
Taky jsem si konečně koupila Království střední Evropy, na která jsem koukala už nějakou dobu. Zatím jsem přelouskala sedm kapitol a úplně nevím…
Obecně bylo ale i na čtení málo prostoru, respektive nebylo tolik mentální kapacity na složité čtení. Volné chvíle jsem vyplňovala reareadingem acotaru, k čemuž se chci časem taky ještě vyjádřit, pokud to někdy dočtu… Do noty se mi ale trefil podcast, na který jsem narazila při nějakém bezduchém hledání něčeho takového. Holky z Dvě deci magie se akorát pustily do rozebírání právě téhle serie a dvouhodinové poslechy jsou přesně to, co člověk potřebuje, když hodiny houpe dítě a staví bábovičky.
Krásnou květnovou akcí byl tradiční semestrální PapírFest, kam se mi povedlo utéct samotné. Nenakoupila jsem toho tentokrát tolik, ale pár hezkých pokladů jsem si přinesla. Na druhou stranu mi zcela utekl Svět knihy, festival Open houses a nakonec i Noc kostelů skončila fiaskem. Těším se, až se mi vrátí určitá osobní svoboda, jen co je pravda.
Taky jsem si v květnu založila Substack , uvidíme, co z toho bude. Snaha je najít platformu, kde by to trochu žilo, dalo se tam sdílet články i blog a mělo by to nějakou odezvu. Zatím jsem ve stádiu objevování a padání do králičích nor.