Ano, zase jsem něco objevila sto let po tom, co to byla novinka. I když tady to okořenila ještě skutečnost, že mezi vydáním seriálu (alespoň jeho první řady, o které je teď řeč), které koresponduje s datem konce příběhu, proběhla covidová pandemie, což tomu dává zajímavý rozměr. (Anebo nedává, ale mě to docela trklo, když si připíjeli na šťastný rok 2020.) Na mou omluvu - pravděpodobně seriál původně vytvořil jiný gigant a na Netflix se dostal teprve nyní.
Miluju Annu Kendrick. Fakt, kdybych měla celebrity list s ženskými, ona by na něm byla. Ani ne tak kvůli nezávaznému one-night-stand, jako pro nějakou velmi kvalitní one-night-party. Jasně, v Twilight byla křečovitá, ale upřímně - kdo nebyl? (Viděli jste někdy záběry Roberta Pattinsona, jak se při některých scénách málem rozesmál? Já jo, zrovna včera.) Od Pitch Perfect ji žeru i s papučema. Takže když na mě vyskočila na Netflixu u seriálu, vcelku nebylo co řešit. Tím spíš, když jsem přesně něco takového hledala - nějakou oddechovku, nějakou novu Emily in Paris, něco, u čeho nebudu muset moc přemýšlet, ale zároveň to nebude úplně pitomý. A dostala jsem to.
Ačkoliv ta nenáročnost a oddechovka časem trochu ztěžkla. Bavila jsem se trefností některých postřehů, bavila jsem se docela realistickým zobrazením randících problémů. Některé postavy jsem poznávala z vlastního života (i když naštěstí ne z toho milostného). Třeba Magnuse jsem měla prokouknutého během dvou vteřin, protože přesně takový člověk se nachází v okruhu mých blízkých - všechno bude, všechno slíbí, ale realita je pak někde hodně jinde.
Některé rozchody zadrnkaly na hodně citlivé struny (“jestli mě opustíš, zabiju se!”).