Občas se to tak sejde. Začali jsme během dovolené s novou řadou totální old-school klasiky, s X-meny. Tchánovci mají kvůli vnoučatům předplatná snad absolutně všeho, využili jsme tedy jejich Disney+ a vrhli se do devadesátkových vod animáků.
X-Men ‘95
Původní tři, nebo čtyři řady seriálu jsem viděla kdysi dávno, v dobách svého xmeního pohlcení, a popravdě si z toho nepamatuju vůbec nic. Naštěstí to nebylo zas tak těžké navázat, poměrně rychle jsem chytla notu, čím předchozí díly skončily.
Docela mě fascinuje, že někdo vzal třicet let starý seriál a prostě v něm pokračoval. S víceméně stejnou kresbou, stejným stylem, ve stejném příběhu. A ještě víc mě fascinuje, že to funguje a jak moc mě to bavilo.
Jeden díl, uznávám, mě fakt nebral, zejména proto, že prostě nejsem Jubilee fangirl. Ale jinak to byla slušná jízda, každý díl natlučený událostmi a docela jsem byla napjatá, jak to celé hodlají v tak malém prostoru uzavřít.
Inu, nijak. Předpokládám, že bude další řada, protože tahle skončila hodně otevřeně. Navíc některé události se prostě nemohly stát… Respektive - určitě musí být nějak zvráceny. Come on, jsou to X-meni, smrt tu není definitivní, že jo, Jean Grey? Zároveň ale uznávám, že mi pomáhaly zaprášené vzpomínky na některé komiksové linky, které tady použili nebo na které tu naráželi. A možná mi seriál místy pomohl některé postavy konečně pochopit (příběh Madelyn Prior mi byl do teď dost utajený). A i proto, že si ještě pořád něco z komiksů pamatuju, věřím, že ta jedna smrt prostě není definitivní. Ačkoliv nevím, zda její řešení se mi líbí o tolik víc.
Jediné, co jsem si fakt neužívala (kromě fillerového Jubilee dílu), byla romantická linka Rogue a Magneta. Ne, té fakt fanynka nejsem a prostě chudák Gambit. To si nezasloužil.
Celkově ale jako letní oddechová podívaná, okořeněná notnou dávkou nostalgie, proč ne. A ráda kouknu i na další díly, až budou.
Wolverine & Deadpool
(↑ To je úmyslně)
Na rozdíl od seriálu, o kterém jsem pasivně věděla, jen jsem ho absolutně vytěsnila, mě příprava tohohle filmu zcela minula. Upřímně ani nevím, kdy a jak jsem zjistila, že vůbec je v kinech. Ba ne, kecám… Věděla jsem o tom, že Ryan Reynolds ukecal Hugh Jackmana, aby se k Wolverinovi vrátil. Ale popravdě jsem asi čekala, že půjde o nějaké cameo, o nějakou drobnou scénu. Ne že na tom postaví celý film! Každopádně tahle informace kolem proběhla už před hodně dlouhou dobou, určitě v řádu měsíců, spíš v řádu let (?). A najednou hele, nová Marvelovka! A než jsem přijala informaci, že vůbec existuje, seděla jsem v kině.
Vyrazili jsem na to s tím, že kritiky to strhaly a internet to miluje. Upřímně… Nevím, jestli jsme vysloveně jednoduší diváci, nebo naopak oskarové filmy jsou pozérské, ale tohle byla skvělá zábava. Nečekala jsem od toho žádnou vysokou, složitou kinematografii. A dostala jsem přesně to, co jsem chtěla. Skvělý letní blockbuster, u kterého jsem se smála v podstatě od začátku do konce.
O čem přesně byli předchozí Deadpoolové, jsem si nepamatovala. Viděla jsem je, byly vtipné, ale děj bych nevymyslela ani náhodou. Poslední Marvelovku s Wolverinem jsem nedokoukala, protože to byla pekelná depka. Ani jedno mi nijak výrazně nepřekáželo v tom, abych se chytila a mohla sledovat děj. Rozhodně je to velmi specifický film, který si dělá srandu absolutně ze všeho. Chápu, z čeho kritiky šílí a co se jim nelíbí, i na mě místy bylo některých věcí moc, ale to je prostě Deadpool. Absolutně nekorektní rozbíječ filmové kulisy, který si utahuje i z vlastní manželky (která tam mimochodem fakt byla! Napadlo mě to a titulky mi potvrdily, že Blake Lively si tam jednu roli střihla. Není těžké uhodnout jakou, je to přesně ta, která vás napadne při sledování filmu).
Jen usledovat všechny narážky, které ve filmu byly, mě stálo mozkovou kapacitu na celý víkend. Narážky na Jackmanovu další filmovou tvorbu, zejména tu hudební (vyhrožování Bídníky bez rozezpívání; spuštění rádia s titulní skladbou z Největšího Showmana, etc…) mě neskonale bavily. Stejně jako narážky na staré X-meny. Což mimochodem udělal i seriál, když si Wolverine stěžoval na svou žlutomodrou uniformu a Cyclops ho setřel, zda toužil po černé kůži (ikonická scéna z prvních X-menů, kde se Wolverine kroutí v černé kůži a Cyclops se mu vysmívá, zda chtěl žlutý spandex). Tady Wolverine řádí ve svém absolutně nejikoničtějším outfitu a to včetně fenomenální kukly. Za kterou se mu samozřejmě jeho nechtěný parťák strašně vysměje. Ale protože je to Hugh Jakman, pořád vypadá zatraceně dobře.
Tyhle vzájemné narážky, tahle pomrkávání na fanoušky, miluju. Možná to ze mě dělá jednoduchou kořist, která se chytí na levná pozlátka, ale já to prostě žeru. Když se tedy ve filmu objevila celá plejáda komiksových postav, které zmizely v propadlišti kinematografických dějin, fakt jsem se tetelila. Zejména jedna srdcovka mnou solidně zamávala, ačkoliv v podání o dvacet let staršího Chaninga Tatuma je to ještě smutnější než kdysi, na vrcholu jeho fyzické síly. Ale prostě je to Gambit. Ten, který se nikdy nerealizoval, ten, který mi ve filmech tak moc chyběl. U některých postav jsem upřímně ani nevěděla, že jsou ze stáje Marvelu.
Zkrátka od tohoto filmu nejde čekat vysokou intelektuální podívanou, dává přesně to, co nabízí, asi ho víc ocení ti, kteří se v Marvelu trochu vyznají, pro neznabohy neznalce zůstane spousta vtipů neuchopitelných. Já jako věrná fanynka, kterou ale poslední filmy také spíše zklamaly, jsem se královsky bavila.