Už dlouho jsem neměla potřebu napsat recenzi hned po dočtení. Měla jsem v poslední době docela štěstí na knihy, sedly mi, ale tuhle jsem teda slupla jako malinu během dvou dnů. A tak dlouho mi to trvalo jen kvůli podřadným zbytečnostem jako je práce a spánek.
V knižním světě asi nebylo možné tenhle titul minout, v jednu chvíli se objevil úplně všude. Romanťárna, slaďárna, jedu dál nezájem. Pak mi někdo řekl, jak tenhle příběh vznikl a mě se rozsvítily kontrolky. Nechci vyspoilerovat, protože sama nevím, jakou roli pro mě hrála daná informace roli, ale asi bude stačit sdělit, že se původně jedná o fanfikci* na pár, který by mě asbolutně nikdy nenapadl. Je to vlastně tak praštěná představa, že mě ta informace poprvé rozesmála. Ale fanfikce… Jedny z nejlepších příběhů jsem četla právě ve fanfikcích. Když se to umí, může to být fakt výborná věc. Jasně, je tu riziko jménem Fifty shades of Grey, ale upřímně - z mizerné předlohy se horko těžko čarují zázraky. Zato u Hypotézy je předloha silná, i když úplně jiný žánr.
O čem ten cukrkandl je
Olive je doktorandkou na Standfordu a jednoho dne bez rozmyslu políbí prvního člověka, který kolem ní projde, protože potřebuje kamarádce nakukat, že má rande, aby její kamarádka začala chodit s jejím ex a neměla vůči Olive výčitky (jo, už to je slušný chaos). Bohužel ten první, kdo prošel kolem, byl nejnesnášenější a nejnesnášenlivější Adam Carlsen, o pár let starší a o pár tisíc levelů úspěšnější profesor. Na první kapitolu docela slušně rozjetý cirkus.
Postgraduální studium a randění stejně nejdou moc dohromady, což byl zřejmě důvod, proč se jí teď doktor Adam Carlsen, držitel MacArthurovy ceny pro mladé génie ve vědě, ve věku kolem třiceti a něco, ptá na to, co dělají lidé na rande. Akademici, dámy a pánové.
Nicméně se z tohoto úletu zrodí dohoda, kdy se rozhodnou, že skutečně budou předstírat vztah - Olive kvůli své kamarádce (a profesním výhodám, které plynou z randění s nějvětším strašákem fakulty), Adam kvůli práci. Jeho důvod dává větší smysl, ano. Tím rozehrají překvapivě povednou hru, která by asi i docela neškodně fungovala, kdyby Olive neměla tak všetečnou kamarádku, která ji opakovaně tlačí do nepříjemných situací. Upřímně nechápu, že ji Olive neposlala do háje, že si svůj vztah povede, jak chce a že třeba oni dva některé projevy náklonosti veřejně předvádět nepotřebují (”Běž mu dát pusu! Ať to vidí celé univerzitní parkoviště!”, “Sedni si mu na klín, ať nezacláníš!”, “Ups, prskla jsem ti moc opalováku, rozpatlej to na Adama, no ne?”). Ale holt Olive, jak je hodná, tak je trochu blbá a na tyhle výzvy skáče. Čím dál tím víc je taky patrné, že jí to vlastně zas tak nevadí. A Adamovi už vůbec ne. Jen si to vzájemně přiznat, že jo. Vzájemná náklonost z nich prýští na všechny strany, ale nějak si nejsou schopní to říct (omg, já myslela, že jste chytří?! Ale možná právě kvůli té výšce IQ zaostává nějaké SIQ - jakože sociální inteligence).
„Je jedno, co tam stojí. Vždycky je tam jen jedna postel.“
Z toho, co mě čeká, jsem věděla fakt úplné minimum. Jen na základě jakého shipingu je to postavené, a dál nic. Takže jsem byla ze začátku dost zaskočená, nejspíš i proto, že prostě tenhle žánr nečtu a model “předstíraný vztah” je pro mě pořád dost fascinující a v něčem nepochopitelný. (Fakt, kdo by něco takového dělal?) Ale i tak jsem si užívala každou stránku. Každou jejich interakci, každé nedorozumění a vzájemné nepochopení, kdy jsem měla chuť jim vzít hlavy a srazit je k sobě, protože se kruci neposlouchají nebo si domýšlejí nesmysly.
Výtky?
Co mě zpětně trápí, je překlad. Některá oslovení mi zněla trochu zvláštně a když jsem to teď dohledávala, Adamovo oslovení pro Olive “smart-ass” zní fakt líp a logičtěji než “potvoro”, či dokonce “potvůrko”. V potvoře není slyšet to, že si z ní utahuje kvůli jejímu chytračení, což je docela podstatné. Ale jinak byl překlad poměrně vydařený, autentický, čtivý a nic dalšího mě zas tak nedráždilo. Kromě klasického českého překladu pro anglické “fuck”, které zní tak nějak… Normálně. V českém překladu se mi vždycky už u “š-” začnou trapností zkroutit prsty u nohou. Na druhou stranu asi radši to, než slovo, které v bonusové kapitole zvolili pro ženský pohlavní orgán. To je teprve bolestivé. (Zlatej Zeman se svým ametérským překladem.)
Taky celé zakončení bylo trochu useknuté. Dopadlo to skvěle, krásně, asi to bylo i docela dobře ukončeno, ale chyběla mi nějaká závěrečná třešínka na dortu. Ještě trošičku. A to i přes epilog a bonusovou kapitolu (aka porno z druhého úhlu pohledu, ale fakt sladký a dala bych si celou knížku z Adamova pohledu). A to je možná ten problém - prostě jsem se s nimi nechtěla ještě rozloučit, chtěla bych s Adamem a Olive strávit víc času.
A u čeho jsem naprosto nerozhodnutá, je vyprávěcí styl. Příběh je vyprávěn v er-formě a je to v pořádku, ale je to tak autentické a Adamovy myšlenky stejně chybí, že by mi možná víc vyhovovala ich-forma. V některých momentěch mě až trochu zarazilo, že to tak vlastně není.
„Nebudu jíst kus nástěnky jen proto, abyste byli spokojení.“„Co jsi to za kamaráda?“„A co jsi ty podle sušenkového průmyslu za partnera? Takže laskavě –“
Co se vytknout nedá, je práce s odborností. Autorka sama je vědkyně, hodně z toho vycházela a přestože v knize nešetří různými odbornými odkazy, není to nic, co by člověku zavařilo hlavu. Jen to uvěřitelně přenese do světa kádinek a laboratorních myší.
Autorka má taky dobře zmáknutou strukturu příběhu. Dokonale se dají vytrasovat jednotlivé fáze, zlomy, krize a peripetie. Přesně v momentě, kdy by to začalo být příliš optimistické a skvělé, musí přijít nějaká krize, aby to čtenáře odšťouchlo do závěrečného aktu. V jistých momentech mě docela utěšovalo, že žánr je jasný a musí, prostě musí to dopadnout dobře.
Shrnutí
Možná bych měla tenhle žánr začít číst víc, byl to takový balzám na duši. Tolik emocí, tolik serotoninu, to jsem už dlouho nezažila. 90 % knížky jsem se prohihňala jak puberťačka. A ne proto, že by to bylo oplzlé, to vůbec, ale bylo to tak strašně milé. Olive a Adam si ze sebe uměli vzájemně udělat legraci, dobírali se napříč celým příběhem a některé věci fakt fungovaly. Až do konce byla Olive ta, která dostane cukrovku ze všech těch dýňových laté a Adam jel jen na brokolici a černé kávě. Její veselá povaha a jeho věčná zachmuřenost, s tím “soft-spotem” pro hrdinku, pro niž by zbořil celý svět, jen aby byla šťastná… Jo, to na mě evidentně funguje. Navíc to bylo napsáno tak příjemně autenticky, s vtipy fungujícími v současném světě, ani mi to jejich vzájemné dobírání - ať už hlavních hrdinů nebo jejich přátel - nepřišlo nijak křečovité.
Takže se jdu podívat po dalších autorčiných knížkách a na pár dní se s nimi někam zavřít. Nehledejte mě, neruště mě, předstírejte, že neexistuju. Díky.
Voní jako cukr a falešná středeční rande.
Co ta fanfikce?
Nemůžu tohle vynechat. Kdo chce bez téhle informace žít a přečíst si to bez předlinkovaných charakterů, článek už pro vás skončil. Pro nás ostatní…
Zjištění, že kniha je napsaná na základě pairingu Snape/Hermiona mě fakt rozesmálo. A uznávám, že část knihy jsem se asi hihňala i z té představy “to je Snape”. Zároveň některá maskování byla tak průhledná. Tom Benton, blonďatý hajzl? Hlavně nenápadně! Ono i to Adam - Alan je takové podezřelé. To, že vypadal jako daný profesor lektvarů nebylo překvápko, i to, že z něj autorka udělala biochemika bylo vtipným převedením do reálného světa.
Jakkoliv jsem ale začínala číst s tímhle vědomím, čím dál jsem postupovala, čím víc se ze Severuse stával Adam a z Hermiony Olive, tím jsem je měla radši. Nevím, zda bych to bez dané informace odhalila sama, zejména s mou totální naivitou, ale každopádně mi postavy samy o sobě byly sympatičtější než jako fanfikční verze svých předloh.
Na druhou stranu, abych byla úplně upřímná, zjevně mi to porouchalo minimálně na nějaký čas vnímání Snapea a Hermiony. Když dneska v podcastu padla jejich jména (samostatně), naskočily mi obrázky z jisté knihy a hihňání bylo zpátky. Sice takové drobné, ale bylo. Zkrátka když člověk ví, je hodně vidět, z čeho autorka vycházela. A k mému největšímu překvapení - absolutně mi to nevadí.
Update
Tak ne, prosímvás. Není to prý celé na základě fanfikce výše uvedené, ale na základě Star wars fanfikce. Prý něco jako Rey/Kylo Ren shipping. Netuším, neznám, tenhle fandom jde téměř dokonale mimo mě. Ale i na ten údajný shipping to sedí výborně.