Po dlouhé době se mi stalo, že jsem knihu odložila. To říkám rovnou na úvod. Není to fér vůči autorce, já vím, ale bohužel se stalo. Do Balady jsem se pustila i proto, že se snažím číst víc české autory a trochu si odblokovat pocit, že v českém rybníčku vzniká málo textů, které by mě bavily. Čest výjimkám jako je Lucie Ortega. Ale vážně bych neměla soudit, protože toho z našeho rybníčku mám načteno prostě strašně málo. Ale nejnovější pokus nedopadl úspěšně.
Přitom to začalo tak skvěle! Prolog je až lehce hororový a fakt mě to chytilo. Autorka se toho nebála a šla docela na dřeň. Popravdě, já být na místě Rán, situaci takhle se ctí nezvládnu.
Jenže to byl prolog. Pak skok, ocitáme se úplně jinde, čekáme s hlavní hrdinkou, až bude moci vyrazit do zkoumání tajemného světa za tajemnou hranicí. A bohužel to čekání se stává pro celý příběh hodně charakteristické. Příběh je vyprávěn ze dvou pohledů - z pohledu hledačky Robin, která se živí tím, že zkoumá druhou polovinu rozpadlého kontinentu, kam nikdo jinak nesmí a o níž obyvatelé jejího domova všeobecně nic moc neví. A z pohledu člena vojenské stráže, která hranici hlídá, aby nic neproniklo tam ani zpět. Ti dva mají částečně společnou historii. Kayův bratr byl Robininým kolegou, ale něco se stalo mezi ním a Robin a on se zpoza hranice už nevrátil. Co přesně se odehrálo je jedno z tajemství, které by čtenář měl cestou odhalit. A ano, tahle nahozená vějička zacukala na správnou strunu, ale přišla až v úmorných 30 % knihy a pak se po ní zase slehla zem, respektive se jen opakovala a začala ztrácet na síle.
Autorka vymyslela velmi zajímavý koncept, poutavý svět, který je zastřený tajemstvím a láká k odhalení. Ale všechno plyne tak pomalu! Do čtení jsem se musela vysloveně nutit a bohužel jsem si v jistý moment uvědomila, že radši čučím do instagramu, než abych si četla. Což je zlé, protože čtu hlavně proto, abych nečučela do instagramu. Proto knížky miluju, těším se na příběh, postavy, přes den se k nim neustále vracím, v noci usínám s tím, co se jim stalo a co jim hrozí. A tady se to absolutně nedělo. Do poloviny příběhu jsem se dodrápala asi po 14 dnech, což je strašně dlouhá doba. Kniha takového rozsahu mi běžně trvá týden. A teď jsem po dvou byla sotva v půlce a nic. se. nedělo.
Spousta popisů, vzpomínek, místy chaotické děje - zatímco Robin téměř běží lesem, začne si listovat nalezeným deníkem a studovat runy. Ne, nedovedla jsem si to představit. Prostě na něco takového a pro ni tak důležitého, je potřeba se soustředit. Chápu, že na to neměla moc času, ale vážně to působilo spíš tak, že se zapomnělo na odstavec o tom, že is na chvíli sedla, aby se třeba najedla. A celkový posun v ději byl prostě zoufale, zoufale pomalý. Sorry, mě prostě nezajímá, co všechno je uskladněno ve skříni ve strážní věži a co z toho si voják pro sebe vezme. Úplně v pohodě bych se smířila s informací, že otevřel skříň, prozkoumal a vzal to potřebné. Hotovo, jedna věta. Když jsem pak zjistila, že to ani není samostatný uzavřený příběh, ale jen první díl z plánované série, nervy povolily a já po dlouhé době knihu odložila nedočtenou. Bohužel, můj čas je ve finále příliš cenný na čtení něčeho, co mě vlastně nebaví. A zároveň mě to trochu mrzí, protože potenciál to fakt má. Třeba se k tomu časem vrátím a dorazím to.
S čím jsem ovšem měla úplně největší problém, to byly chyby. Na každé stránce bylo většinou i několik chyb. Což z větší míry nevyčítám autorce, ale korektuře a editorovi, protože chápu, že autor to po sobě už nevidí. Proto na tohle má lidi. Šlo o hrubky, překlepy, vynechaná písmena. Ale i o věty, které nedávaly smysl a zjevně se rozbily v procesu psaní a škrtání. Opět, autorovi se to stane, ale sakra! Co ovšem nevím, na koho hodit, je neustálé opakování „třímá v tobě moc” a „aby mu nezadala další důvod ji nenávidět”. U obou jsem si nejdřív myslela, že je to jen nějaký error. Když se to objevilo znovu, pochopila jsem, že nikoliv. Jenže třímat a dřímat prostě nejsou stejná slova, zrovna jako zadat a zavdat. To se na mě nezlobte, ale to je fakt úlet.
Shrnuto a podtrženo - začalo to skvěle, potenciál byl obrovský, ale někde cestou mě příběh ztratil a začalo mi být jedno, jak to s postavami dopadne. A ačkoliv jisté náznaky jsem odchytila, celkově vlastně netuším, jakou souvislost s dějem měl prolog. Což, jasně, nepochybně vyplynulo do konce knihy (snad!), ale jsem zvyklá, že jeho význam se objevuje dřív než na 60 % a dále. Prostě proč jsem četla několik stránek o postavách, které tu vůbec nevystupují a já fakt nevidím souvislost? (Vlastně tohle je asi jediná část, která by mě fakt zajímala - jak to dopadlo s dítětem a otcem z prologu.)
Končím s touhle kritikou. Fakt mě to mrzí, marketing dobrý, obálka krásná, hodnocení na Databázi velmi slibné. Ale prostě to nešlo. Třeba časem.